Autorka: Eva Šlesingerová

Text nabízí úvahu nad současnými formami spolupráce mezi hi-tech vědou a uměním – a to konkrétně na příkladu tzv. bioartu a sciartu. Bioart a sciart v sobě slučují vzájemné ovlivňování umělecké praxe a technologií a postupů současné vědy; často genetiky, informatiky, bioniky. Jakožto biotechnologické, digitální umění jsou bioart a sciart založeny na vědomé práci s živými tkáněmi, popřípadě na genetickém či kybernetickém upravování těchto tkání a vytváření umělých forem či simulací života. Projekty mnohých umělců-vědců jsou inspirovány vývojem společnosti, kde se biologie stává technologickou, a technologie se stávají biologickými, a kde se pro antropologii vytváří příležitosti pro reflexi tvorby specifických liminárních forem života, lidského či skoro-lidského. Analyticky text sleduje inspirace ze současné antropologie živého a multidruhové antropologie, tak jak jej ve svých textech prezentují Stefan Helmreich, Eduardo Kohn, a další. Díky inspiraci konkrétními uměleckými díly Kena Rinalda, zvláště 3 – Story Robots, Autopoiesis, C/Borg – The Parliament of Robots či Borderless Bacteria, tedy biotechnologickými asamblážemi lidí, zvířat, věcí, digitálních rozhraní pak text ukazuje možné způsoby přemýšlení o současném biotechnologickém umění a hranic lidství, či postavy „anthropos“.